Září 1938 na Kralicku!

19.09.2017 16:52

V těchto dnech si připomínáme 79. let od kritických zářijových událostí roku 1938. Události, které vyvrcholily v otevřené povstání sudetských Němců, pokračovaly mobilizací československé armády a končily podpisem takzvané Mnichovské dohody, která znamenala odstoupení pohraničí. A jak tyto dny probáhaly na  Králicku?  

Jako na mnoha dalších místech v pohraničí, tak i na Králicku byla v roce 1938 převážná většina Němců. Četnictvo a armádní složky dislokované v této oblasti však dokázaly zajistit klid a stoupenci SdP se tak často vzmohli pouze na ústní provokace a k žádným velkým ozbrojeným akcím nedocházelo.

Ani po štvaném projevu Adolfa Hitlera na norimberském sjezdu z 12. září se na Králicku podařilo udržet situaci relativně klidnou. V dalších oblastech takový klid nebyl a vláda musela celkem v šestnácti okresech vyhlásit stanné právo. Neklid však vzbuzoval vývoj situace kolem vydání pohraničí a splnění požadavků sudetských Němců. Ohroženi se nejvíce cítili čeští úředníci a jejich rodiny, proto docházelo k odjezdům žen a dětí do vnitrozemí, kde jim nehrozilo takové nebezpečí.

Velkou radost odpůrcům Československé republiky udělalo 21. září, kdy vláda souhlasila s návrhem odstoupení území Německu. Podle zápisků v kronice města Králíky však čeští obyvatelé a příslušníci armády situaci neviděli tak černě a prohlašovali, že opevnění bude bráněno.

Ze vzpomínek četaře Václava Štíchy, který sloužil na srubu K-S8 “U Nádraží”, před mobilizací:

 

“Náš srub měl osazeny tři pancéřové zvony, z toho jedna byla kopule pro dvojkulomet. Byly dodány i dva protitankové kanony, těžké kulomety, přisunuto střelivo a proviant. Byly dokončeny ubikace, které ovšem byly mokré a syrové. Dokončeno bylo i elektrické vedení, vzduchotechnika s filtrovnou, vodoinstalace a další technické věci.

 

Na objektu jsme sloužili na směny a během toho jsme prováděli běžnou údržbu kanonů a kulometů. Současně jsme zaměřovali zbraně na důležitá místa v terénu a vše přenášeli na mapy, které byly součástí zaměřovacího zařízení. Pomáhali jsme i s kompletací překážkového systému.”

 

Optimismus vlil do krve našim vojákům večer 23. září, kdy vláda vyhlásila mobilizaci. Na Králicku se ihned začalo s velkými přípravami na boj proti nepříteli. Železničáři vytrhali koleje na trati mezi Mladkovem a Lichkovem a v Králíkách měl být podle dochovaných vzpomínek sestaven oddíl dvou stovek mužů, kteří měli okamžitě zahájit budování zákopů v opevněném pásmu. Okolí města se tak rázem změnilo v bitevní zónu, kde vyrostly nové překážky, zákopy a kryty pro polní armádu, která zesilovala opevněné linie. Mobilizace proběhla úspěšně a 28. září bylo vše v úseku připraveno k boji.

Ze vzpomínek Václava Štíchy na průběh mobilizace:

“Během mobilizace jsme byl určen jako velitel spojovací hlídky na sousedním objektu Mezi Lesíky. Při rozvážení mobilizačních rozkazů nebo obdobných dokumentů zastavilo auto řízené vojínem Paličkou na silnici Králíky - Červený Potok, na odbočce k objektu Mezi Lesíky. Štábní kapitán Medek a četař Jirsa vystoupili a šli na objekt. Po návratu museli řidiče vzbudit, protože jim usnul. Nastartoval, ale po rozjetí vjel do příkopu. Velitel roty dal rozkaz, aby vojína odvedli na objekt, kde se měl prospat. Ale při procházení překážek uslyšel četař Jirsa otevírání pouzdra od pistole a vzápětí výstřel. Jirsa se honem chytil za hlavu, protože střela, která prolétla kolem něho, ho zranila na hlavě a prostřelila čepici. Vojín Palička spáchal sebevraždu.”

 

V období, kdy probíhala horečná příprava na boj proti Hitlerově armádě, docházelo také k teroristickým akcím ze strany nově vzniklého Freikorpsu. Dne 25. září byl při obchůzce Vrchní Orlice zastřelen dozorce finanční stráže Josef Navrátil. V celém pohraničí rozhodně nešlo o jedinělý případ. V Československém pohraničí padli desítky příslušníků četnictva, finanční stráže a armády za oběť teroristickým akcím.

Všechny oběti a vynaložené úsilí nakonec bylo zbytečné, protože přišel rozkaz ustoupit. Vše měla na svědomí zrada Francie a Anglie. Naši spojenci podepsali takzvanou Mnichovskou dohodu, která okleštila naše území a naše vláda v čele s prezidentem Benešem s přijetím podmínek souhlasila. Armáda tak musela vyklidit pracně vybudované pozice bez boje.

Václav Štícha vzpomíná na ústup:

“Už ani přesně nevím, kdy se započalo s evakuací. Začaly se demontovat kanony a kulomety, které se ve spěchu házely na nákladní auta, pak přišlo na řadu střelivo. Jsem přesvědčen, že se žádném našem objektu se nepodařilo demontovat a odvést vnitřní vybavení a zařízení, o zátarasech ani nepřemýšlím. Byl naprostý nedostatek nákladních aut. Někde si zásoby potravin a dva demižony rumu rozebraly osádky a během evakuace a ústupu snědly, rum se vypil před odchodem z opevnění.”

 

V Králíkách převzal kontrolu nad pořádkem ordneři, kteří samozřejmě využívali zmatků a situace k tomu, aby si vybíjeli vztek. Docházelo tak k útokům na české občany, kteří se snažili co nejrychleji evakuovat své rodiny a majetek do vnitrozemí. Mnozí lidé svůj majetek zanechávali na místě nebo jej prodávali hluboko pod cenou.

 

Samotné město Králíky vyklidila vojenská posádka 5. října a jako poslední pak město opustili 7. října příslušníci státní policie. V tento den také odjel poslední evakuační Vlak. O dva dny později se již město připravovalo na vstup jednotek Wehrmachtu.


Zdroje: Martin Vaňourek - Vojáci hraničářského pluku 6 Červená Voda vzpomínají, Kronika města Králíky.

 

 
 

 

 

Kontakt

K-S 8 "U nádraží" 604 507 520, 604 630 470, 603 566 984 k-s8@seznam.cz